Výpisky

Margaret Mitchellová: Jih proti Severu

překlad: Jarmila Fastrová

„Mladé slečny, které se mračí a vystrkují bradu a říkají „Já chci” a „Já nechci”, obyčejně neuloví žádného muže,” prorokovala zachmuřeně chůva. „Mladé slečny musejí klopit oči a říkat „Ano, pane, chtěla bych”, a „Ano, máte pravdu, pane”.

Kapitola třetí

Scarlett: „Mám už toho až po krk, že musím být věčně nepřirozená a že nikdy nesmím dělat to, co chci. Mám už toho až po krk, že musím dělat, jako bych jedla jako vrabec, a že musím pomalu chodit, když chci běžet, a že musím po valčíku říkat, že jdou na mne mdloby, když bych mohla tančit dva dny a vůbec bych nebyla unavena. Už toho mám až po krk, že musím říkat: „Vy jste báječný” a dělat si blázny z mužů, kteří jsou daleko hloupější nežli já, a mám toho až po krk, že se musím tvářit jako nevědomá, aby mi muži mohli povídat, co už dávno vím, a připadat si přitom důležití…Proč musí být dívka hloupá, aby ulovila ženicha?”

    Chůva: „Myslím, že proto, že páni nevědí, co chtějí. Oni si jen myslí, že něco chtějí. A když se jim dá to, co si myslí, že chtějí, uspoří si tím mladá slečna spoustu mrzutostí a nebude z ní stará panna. A oni si myslí, že chtějí skromné slečinky, které jedí jako vrabec a nemají vůbec rozum. Pán nemá nikdy moc chuti oženit se s dámou, když má podezření, že ta dáma má víc rozumu než on.”

Kapitola pátá

    Scarlett o Rhettovi: Bylo mu pětatřicet let, nikdy neměla tak starého nápadníka, a byla vůči němu bezradná jako dítě, neuměla ho ovládat a zacházet s ním tak, jako to uměla se svými mladšími nápadníky. Tvářil se vždycky, jako by ho nikdy nic nemohlo překvapit a jako by se vším jenom bavil, a když ji přivedl do zlostné nemluvné nálady, měla pocit, že se baví jí více než čímkoliv jiným na světě.

Kapitola dvanáctá

    Rhett ke Scarlett: „Jste stejně schopna teď jako tehdy rozbíjet vázy, když nemůžete prosadit svou. Ale teď obyčejně prosadíte svou. A proto nemusíte třískat vázy.”

Kapitola dvanáctá

    Rhett ke Scarlett o koni, kterého pro ni ukradl: „Vypadá, jako by chtěl chcípnout u oje. Ale bylo to to nejlepší, co jsem mohl sehnat. Někdy vám povím s patřičným okrášlením, kde a jak jsem ho ukradl a jak bych při tom byl býval málem zastřelen. Jen má oddanost k vám ze mne mohla na mém stupni kariéry udělat zloděje koní – a k tomu takového koně.”

Kapitola dvacátá třetí

    Ashley o Scarlett: Nikdy nepoznal takovou statečnost, jako je statečnost Scarlett O´Harové, která odchází dobýt světa v maminčiných sametových záclonách a kohoutích pérech.

Kapitola třicátá druhá

    Rhett: „Měl jsem vždycky pocit, že ženy mají tvrdost a houževnatost, o jakých se mužům ani nezdá, přesto, že mi byla od dětství vštěpována krásná představa, že ženy jsou křehká, něžná a citlivá stvoření.”

Kapitola třicátá šestá

    Rhett ke Scarlett: „Nic na světě mne tolik nebaví, jako když pozoruji váš duševní boj, když běží o to, zda zvítězí nějaká zásadní otázka nebo něco praktického, jako na příklad peníze. Ovšem, vím, že ve vás vždycky zvítězí to praktické, ale pořád ještě čekám, jestli jednoho dne neuvidím, že zvítězí vaše lepší přirozenost.”

Kapitola třicátá šestá

    Rhett: „Můj dědeček z otcovy strany byl pirátem…Ale v rodině se o něm vždycky mluvilo opatrně jako o „námořním kapitánu”. Byl zabit v hospodské rvačce dlouho předtím, než jsem se narodil. Nemusím vám ani říkat, že jeho smrt byla velkou úlevou pro jeho děti, neboť ten starý pán byl skoro pořád opilý, a tehdy snadno zapomínal, že je bývalý námořní kapitán, a vzpomínal na příhody, při nichž jeho dětem vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.”

Kapitola třicátá osmá

(c) Margaret Mitchell