|
|
O knizez časopisu (r.1992) |
|
JIH PROTI SEVERU FILMOVÁ LEGENDA NA PLÁTNECH NAŠICH KIN Slavný filmový přepis neméně proslulého románu spisovatelky Margaret Mitchellové JIH PROTI SEVERU obletěl v několika obnovených premiérách takřka celý svět. Nyní můžeme i my vidět tento klenot americké filmové historie a připomenout si spletitý osud Scarlett, hrdinky bestselleru, česky vydaného naposledy v loňském roce. Kdo po dvousvazkovém vydání sáhl, určitě nelitoval. MARGARET MITCHELLOVÁ (1900-1949) vlastně na dráhu spisovatelky nepomýšlela a román Jih proti Sevru je také její jediné dílo. Chtěla studovat medicínu a reportážní příspěvky do místního Atlantského deníku byly spíše vylepšením rodinného rozpočtu, o který se po smrti maminky musela se svým otcem starat sama. Teprve po automobilové nehodě, kdy na dlouho ulehla na lůžko, začala psát jakousi rodinnou kroniku. Podle historických pramenů, ale především podle vyprávění, jež si pamatovala z dětství. "Slýchala jsem," poznamenala v jednom z rozhovorů, "o bojích, o zraněných a o primitivních způsobech jejich léčení. O tom, jak dámy chodily ošetřovat raněné do nemocnice, jak smrdí gangréna, co sloužilo jako náhražky za léky, jídlo a šatstvo, když blokáda odřízla dovoz veškerých zásob. Slyšela jsem, jak vypálili a vyplenili Atlantu. Vyslechla jsem všechno, kromě toho, že Jih válku prohrál. Byl to pro mne tak strašlivý šok, když jsem se jako desetiletá dozvěděla, že generál Lee byl poražen…" Chudí i bohatí Jižané, majitelé prosperujících bavlníkových plantáží, ale i černošských sluhů, odcházeli bojovat za dávno ztracenou věc a jejich ženy je v tom podporovaly, seč mohly. Po prohrané bitvě, ač zchudlí, byli hrdí na svůj původ a v ničem si s novými "vládci" nezadali. SCARLETT, hrdinka románu, ale nedokázala zapomenout na dětství prožité v blahobytu, na pohodlí a vybraná jídla, na všechno to, co jí zpříjemňovalo život. Proto když svýma zhrublýma rukama trhala bavlnu a pracovala jako muž, aby zachránila rodinnou farmu Taru, zapřísahal se, že udělá vše pro to, aby už nikdy nebyla chudá. A také to udělala. Toto nelehké odhodlání měla za úkol filmovým divákům zprostředkovat HEREČKA VIVIEN LEIGH, která zelenooké, po irských předcích výbušné dívce, z níž se matce ani přísné chůvě nepodařilo nikdy vychovat skutečnou dámu (tak, jak byl tento pojem chápán v 19. století), půjčila svou podobu. Její hledání nebylo vůbec snadné. Hereckých zkoušek na roli Scarlett se zúčastnily nejslavnější herečky té doby, ale žádná z nich nevyhovovala. Například Katherine Hepburnová, která o roli nezkrotné, svéhlavé, a přesto obdivuhodné silné Jižanky velice stála, se producentovi Selznickovi nezdála dost "sexy". A tak se v amerických novinách objevil inzerát: Hledáme Scarlett O´Harovou. Ani z velkého počtu přihlášených adeptek se však neurodilo a společnost Metro Goldwyn Mayer hledala dál … až byla objevena anglická divadelní herečka Vivien Leigh. Její Scarlett splňuje představy i těch nejnáročnějších čtenářů, přestože té románové více rozumíme. Díky literárnímu a vypravěčskému umění Margaret Mitchellové lépe nahlédneme pod tvrdou slupku dívky a posléze mladé ženy, která znovu a znovu po prožitých utrpeních nachází sílu k dalšímu boji s nepřízní osudu. Možná právě pro tento motiv se z Jihu proti Severu stala. PO BIBLI NEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHA Na knižních pultech se objevila v roce 1936 (rukopis se původně jmenoval podle Scarlettina "zaklínadla" Zítra je taky den) a vzápětí se o ní dozvěděli hollywoodští magnáti. Stále vzrůstající počet nadšených čtenářek byl zárukou úspěšnosti filmové podoby. Ale tak jednoduché to zase nebylo. Například Clark gable o roli Rhetta Butlera, Scarlettina protihráče a vlastně největší lásky, nechtěl ani slyšet, dokud mu produkce neslíbila "tučný" honorář. Doslova celá Amerika sledovala s napětím přípravy a natáčení filmu Jih proti Severu a čekala na jeho premiéru. Ta se uskutečnila 14. prosince 1939 v Atlantě. Film předčil všechna očekávání a ovace nad jeho uvedením nebraly konce. Jeho výjimečnost brzy stvrdila nejen Americká filmová akademie udělením deseti Oscarů, ale i filmoví kritici, z nich jeden prohlásil, že "existují pouze dva americké filmy, Jih proti Sevru a ty ostatní". Za uplynulá léta prošel film několika rekonstrukcemi obrazu a zvuku, barevný negativ byl opraven a technicky vylepšen, aby premiérové obecenstvo při jeho návratech na plátna světových kin mělo tu nejkvalitnější podívanou. A máme ji i my, neboť tím zatím nejposlednějším slavným návratem je návrat na plátna našich kin, který se uskutečnil 12. ledna v pražském Paláci kultury. Až dorazí premiérová kopie filmu Jih proti Severu k vám, nenechte si ji ujít. Věra Marková, Sedmička, únor 1992
|